Původní majitelka se starala o Lorase dost podivně. Krmila ho lidským jídlem, nechyběli ani párky, knedlíky,, atd. Když ji po letech omrzel, potřebovala se ho zbavit a chtěla ho nechat utratit. Naštěstí se ho ujal chovatel afrických papoušků a poskytl mu domov ve svém chovatelském zařízení. Tady už Loras dostával správné krmení a viděl kolem sebe papoušky. Ale nebyl zde spokojený, potřeboval k sobě další amazoňany. Chovatel ho odvezl do Laguny, aby si tady našel kamarády svého druhu. Loras ale nemohl hned do skupiny. Špatné stravování zanechalo následky na jeho zdraví. Přišel podvyživený a přitom zatučněný. Musel hned od začátku dostávat podpůrné léky a postupně se dávat do hromady. Po první etapě léčby byl zařazen do voliérky ke slepému amazoňanovi Emilkovi . Až se dostane do kondice zkusí se připojit k velké skupině amazoňanů.